A to mám jindy déšť ráda...
Poslední dny se ale něco děje. Lidi mě nchápou, chodí sem a tam, překáží mi v cestě, pořád prší, je šedo, každej mě štve... Bohužel tentokrát asi musím přiznat, že chyba není v ostatních, ale ve mě. Vyjímečně samozřejmě. A navíc je teprve úterý a Robert něudělal nějakej test. Je mi hrozně, potřebuju ho vidět... A aby toho nebylo málo padá na mě jedna horší zpráva za druhou.
Už aby tomuhle děsu byl konec, doufám že na to nebudu čekat dlouho... Už se to vydržet vážně nedá.