na Blog.cz

A to mám jindy déšť ráda...

Poslední dny se ale něco děje. Lidi mě nchápou, chodí sem a tam, překáží mi v cestě, pořád prší, je šedo, každej mě štve... Bohužel tentokrát asi musím přiznat, že chyba není v ostatních, ale ve mě. Vyjímečně samozřejmě. A navíc je teprve úterý a Robert něudělal nějakej test. Je mi hrozně, potřebuju ho vidět... A aby toho nebylo málo padá na mě jedna horší zpráva za druhou.

Už aby tomuhle děsu byl konec, doufám že na to nebudu čekat dlouho... Už se to vydržet vážně nedá.

... co jsem potřebovala k opětovnému vzpruzení blogu po dlouhé odmlce. Byl to zase Azzy. Jeho článek zaujak natolik, že se pod ním nejenom objevili komentáře, což u mě zase tak časté není, pokud nepočítám velice plodnou diskuzi pod článekm o čssd, ale dokonce se i zvedla návštěvnost na celých 15 lidí! A teď konečně všichni ví, kdo je eL

:))

Včera padlo zásadní rozhodnutí. Stává se tak asi šestkrát do roka. Vždycky si řeknu že budu zase pořádně sportovat, že se do toho pustím. A ačkoliv vím, že to nikdy nebude tak horký, abych se stala vrcholovým sportovcem , po čemž mimochodem opravdu toužím, vždycky se do toho pustím se stejným nadšením a vervou jako minule. Včera jsem byla v bazéně a pak na kole. Dnes jsem se zmohla jen na plavání. Ale musím s radostí konstatovat, že včera jsme to ještě neuměla a dnes už to umím. Jak bravurní. Viděla jsem taky jednoho velice použtelného plavce. Robert mi řekl ať mu napíšu... Mmm "Ahoooj jak se ti plave?" :D Myslím že toho raději zase nechám :D I když pozastavme se u Roberta, nemá na mě příliš blahodárné účinky. Například teď mi naprosto rozhodil spinkací biorytmy, když už jsem byla v postýlce, zamýšlející se nad trojdimenziálním systémem závlahy orných půd vyspělých civilizací, a on přijel. Juchůů konečně někoho máám :)) Někoho kdo za mnou taky jezdí. Úúúch :D

Zítra je pátek a v sobotu, Mám narozeniny! Úúúch :D (zjistili jsem s Azzym (to je ale překvapení) že bychom mohli žít pouze s citoslovci, jsme citoslovcoví maniaci. Ano asi to bude tím že dáváme své city více najevo než kdo jiný :))

Jsou jistě mnohá další témata ke kterým bych se mohla vyjádřit a napsat o nich smysluplný nebo nesmyslný článek. Mohla bych se zabývat například liposukcí, jako obecně prospěšného zákroku nebo nesmyslným využíváním pokladem v Kauflandu. Ale ne přátelé… Jsou věci, která jsou důležitější a nedají se schovat. Je to například těhotenství nebo můj přítel Azzy…

Azzyho znám celý život. Je to člověk, který se tedy vážně nebojí říct cokoliv. Dnes se jeho novým oblíbeným slovem stalo "acidofilní". Ano, Azzy rád poznává svět. Už ve školce měl na vrch. Vlastně my oba. Dodnes radostně vzpomínáme na to jak jsme moderovali besídku. Ctihodný výkon neníliž pravda Tome? Naše společné působení na Březové přetrhla až šestá třída, znamenající můj odchod na gymnázium a následné dvouleté odloučení. Zpět k sobě nás nepřivedla cesta Boží, ale polesný hudební styl. Když country vyšlo z módy, do druhého dne jsme prodali všechny elpéčka a dali jsme se do housu, elektra a jiných progresivních stylů. Moderní doba také již nepoužívá el-p desky jako hudební nosiče a tak bude mnohem lehčí s tím případně někdy skoncovat. Zatímco jsme se dva roky vyvíjeli odlišně, rozdíly jsou pouze malé. I já i Azzy máme vlastně pořád problém. Trochu se to ale vylučuje nepřetržitou veselostí a optimistickým pohledem na svět.
Když jsme se jednou pokoušeli přestat mluvit jako dlaždiči skončilo to nezdarem. Naštěstí tohle vyjadřování není odkryto veřejnosti a tak si alespoň v interních rozhovorech rozumíme a vše dokážeme vyjádřit jen velmi malým počtem slov. Vlastně je zhola zbytečné mluvit, protože než je myšlenka vyřčena, oba stejně víme co bylo pointou. Když už jsme u způsobu dorozumívání mezi mnou a Azzym, máme kromě jiného i velký talent pro tvoření nových slov.
Azzy je milovníkem malin a dalšího lesního porostu. Stejně jako já. Dále máme v oblibě veverky. Oba, až budeme dospělí, budeme mít opravdu velké peněžní obnosy a naše životy se stanou ovladatelné převážně z naší strany. Azzy i já jsme velice dobře schopní odpálkovat kohokoliv s… kohokoliv. Jsme velice cílevědomí a za boj proti komunismu bychom možná položili život. Rádi přijímáme drobné ať už finanční nebo jiné dary. Azzy je také zastáncem rčení, že co je v lihu to se nezkazí a proti přírodním procesům bojuje řekněme zdatně. Jednou nás dva nazval idiotskou dvojkou, ale to samozřejmě není v pravém světle slova smyslu. Zapomněla jsem podotknout, že žijeme ironií - ano, náš denní chleba.
Azzy nyní navštěvuje Obchodní akademii v Šodou, nicméně obchodník z něj nebude. Stane se světoznámým novinářem a to zvláště na Sokolovsku. Oblast mého působení je prozatím zakryta mlhou.
Klidně bych se dále rozplývala nad taji našeho bytí, ale snad zase jindy mě napadne něco fenomenálního co bych o svém famous Stemfordovi napsala. Nyní se musí z osobních důvodů jít dívat na krotitele dluhů neb v nich, zatím nevím v jaké roli vystoupí, jeden z mých známých. Soo… Dobrou noc

Bohužel...

... ale s Tomem jsme duševně propojeni. Mám stejný design a chystám se i psát to samé.

Totiž jemu, stejně jako mě, chyběl déšť, ta atmosféra. Padají sloupce vody a tvrdě se scházejí se střechami domů, se silnicemi...Tuhle mystifikující scenérii bych mohla pozorovat do nekonečna. Robert teda ne. A nejlepší ze všeho, to co včemu dává patřičnou sílu, je to šero. Mraky se povalující nížko, zlověstně vysouštějící proudy vody, a totální šero. Nádhera tohle počasí.

A dalším tématem které již předestřel i Azzy, a vsadila bych se že i 60% deníkových blogerů, je škola. U nás vlastně žádná změna, zaběhnutý koletiv už vstoupil do 5tého roku společného soužití. Přibyli k nám tři. Dva z nich už znám dýl. Jediným hrdinským počinem tohoto roku byl přestup na výtvarku. Celé 4 roky jsem litovala, že jsem se nechala zlanařit, cháá. Změna profesorů nejspíš taky nemůže nás zaběhlé mazáky ( :) ) znepokojit. Zatím i vlk je v rouše beránčím, takže vše v pořádku. Už tohle pondělí a úterý máme testy. Pro nově příchozí to musí být nemalým šokem, pro nás asi už rutina. Vždyť proč by nám to nenapálili už od začátku.

Přijela jsem teď vlastně domů uklidit. Vlastně jsem nepřijela teď, ale v půl devátý ráno. Všichni tady ještě spali, takže jsem si taky ještě lehla. Chyba! Mohla už jsem mít vše hotovo, přičemž takhle jsem sotva vstávala. Musím se na to vrhnout. Slyším už cinkání rejžáku o kýbl, to musí být znamení :))

A máme to za sebou...

Další dva měsíce jsou pryč, jakoby nic utekly v průběhu dvou hodin. Mnohem rychleji než každý z 10ti měsíců znamenající pro školou povinné sezení v lavicích a zapisování středně až nedůležitých poznámek. Nějak mě pořád nepřepadla ta správná panika z toho, že zítra vstanu v šest a jiný už to pěkně dlouho nebude.

Jsem teď v Poříčáckým bytě. Princ Albín odjel na bílém koni do Prahy, jako každé pondělí, tak jsem tu zůstala sama. Já si nejspíš budu muset vystačit s vlastníma nohama, abych se dostala do Sokolova, jelikož v této pustině jezdí ještě míň autobusů než v pustině březovské.

Dneska, ačkoliv bych si měla užít posledního volného dne, nejspíš budu muset do práce. A taky budu muset nakoupit a na rtg plic a na odběry krve a taky bych měla jít domů, protože tam už jsem pěkně dlouho nebyla...

Ale v první řadě, teď půjdu ještě spát a budu doufat, že se vzbudím až o dalších prázdninách...

.. aneb lživé prognózy do dalších dní.

Blog zažívá pernamentní odpočinek, je to nejspíš kompenzace pravidelného maximálního vytížení jeho majitelky. První lživou prognózou by asi bylo říct že budu psát víc. No moje články vám můžou být cenější a na přečtení máte půl roku. Každá věc má i svou pozitivní stránku konec konců...

Prázdniny jsou velkou pracovní zátěží místo odpočinku. Říkám si že už se mi nikdy neuleví. Budu nadosmrti pracovat ( - > to je ta druhá lživá prognóza) . Děsivá představa. Naštěstí jsme se s Azzym rozhodli že budeme bohatí. Naše práce jistě nebude velkou zátěží pro ruce..

Dost často se teď s Azzym procházíme a naše životy se už z fáze plánovací přesunuli do fáze vzpomínací. Zvládáme všechno nějak rychleji než normální lidi. Žijeme rychle... Těžko říct co lidi do někonečně burcuje k tomu se předhánět.

A zbytek? Všechno je teď tajný...

...Nesežrala. Ale mohla...

Už jsem zase dlouho nic nenapsala, opustila mě nejspíš vypisovací nálada, protože interní problémy se do světa vypouštět nedají. A taky jsem toho teď, na konci školního roku, měla víc než dost. Můj životní kolotoč se nyní sestával z "do školy, do práce a v noci učení". Včera v noci jsem byla v práci. Lobo slavil narozeniny, takže jsem zase měla šanci vidět spoustu věcí :D A dneska slaví narozeniny dvě blondýnky. Označení "blondýnky" není niktrak výsměšné či věc identifikace nebo zařazení do skupiny, pouze nevím se jmenují i když je vídám dost často. I když... i kdyby byly hnědovlásky tak je nazvu blondýnami. Co mě trochu odrazuje od nočního dračení je neustálé řešení otázky zdali a jak se dneska asi dostanu domů. Asi bych potřebovala nějakou motorku :P

Dneska zase budu odpoledne po delší době mít čas něco dělat. Takže vyjedu na kolo, protože to už tdy znepokojivě dlouho nebylo..

Tak snad zase někdy..

Neuvěřitelný kolotoč věcí, mísící se s nekonečnem, pronikající do lidské duše jež je i v dnešní době terra inkognita.

Tak nevím jestli už jste na můj blog nezanevřeli. Uteklo hodně času i prostoru od doby co jsem tu byla naposled. Důvodem byla návštěva doma v Itálii, návštěva na Giru. Po návratu jsem se dostala do nekonečného víru věcí, které jsem tady nechala ležet ladem a teď urputně vyžadují mou pozornost.

K Itálii snad nemám co říct, pro takovou nádheru neexistuijí ani slova a atmosféra na Giru je vlastně taky nepopsatelná. S Francem Pellizottim mám nyní fotku i já a tak už se stal téměř rodinným přítelem. Taky že jsme mu vytvořili téměř rodinné zázemí. Vyjela jsem si k jedné horské prémii. Začala jsem se o odchod do Itálie zajímat trochu aktivněji a hledat si střední školu. V Miláně nás teda tak trochu okradli. Vykradli nám šetrně auto, otevřeli si zámkem, a sebrali dva batohy - můj a taťovo s cyklistickýma věcma. Což mě mrzí, protože ve svém batohu jsem mlěa takové ty věci co si šušníte a máte je rádi a já je teď nemám. Budu si muset našušnit nové :D a mezi dresy byly moje první cyklistické kraťásky pro 7-10 leté děti ve kterých jsem doteď stále jezdila. Část věcí už je nahrazena, ale opravdu jen malá část... Nemám ani moje ozubené kolečko na kterém jsem lpěla a medvídek od Zdendy na kterém jsem lpěla jakbysmet.

Když už mluvím o Itálii tak si vzpomínám že ve čvrtek mám 4 hodiny italštiny.. jupííí =D

Venku se po včerejším bouření taky zase dělá hezky což mi nehraje do karet, protože s takovouhle letní pracovní morálkou se se seminárkama moc daleko nedostanu. Doufám že tenhle článek někdo bude číst, mám snad neoprávněné velké obavy, že už sem nikdo nechodí... :D

Některá slova zase nabyla jiných hodnot... Je to fajn fajn...

Dneska jsem se zase vrátila ze sokolova o jeden level výš. Konečně jsem definitivně pochopila čemu je lepší se vyhýbat. Večer jsme vyrazili ven s Azzym... Nevím čím to je, ale můžu se s ním bavit. Normálně můžu mluvit a on mě poslouchá a rozumí tomu. Když spolu mluvíme mají některý debaty docela hlubokej význam. Nakoneč jsme se samozřejmě ztase dostali ke komunistům :D Mám nějaký zajímavý tušení že se z nás asi nestanou vidláci. Nějak mi to příde...

Jak na tom jsme nevím... nikoho jsem neviděla už snad tisíc let.

Nemám naštěstí čas přemýšlet nad tím jak jsem chudinka sama osamocená a jak támhleten je s támhletou a tamten je támdle - díky bohu...

Předevčírem jsem byla s bráchou, Brilákem a Tomem na kole. Dali jsme si krásným "čtvrtkrokem" Loket, vyjeli jsme nahoru (!) k obchvatu a následně panelkou až do Poříčí. Cestou jsem nějak moc nevěděla kde jsem, byla tam budova jež připomínala Válcovnu trub Hořice s tím rozdílem, že na ní bylo napsáno "Rozvodna Jehličná". A cesta do civilizace? Ta sem vede... Pak sjezd do Poříčí, který se popsat nedá, tak doufám, že si ho někdo z vás už sjel, aby případně mohl soucítit se mnou ( a mou pevnou (!) vidlí ).

Včera jsem opět trávila celý den v práci což je senzační, doufám že tomu tak bude i dneska. Jsem už poloprofesionálka :D Práce ve Falknově mě baví mimo jiné i proto, že tam pořád chodí moc pěkní lidé, převážně hoši samozřejmě. Dneska za mnou možná příde na drink i můj korejský manžel Dan :)) A konečně mám servírkovou zástěru :D

Mimochodem právě jsem ve škole. Databázové systémy mě nějak nelákají tak je odkládám jak jen můžu, znáte mě..

Tak arrivederci